Ti nejlepší z nás

Helene Uri Ti nejlepší z nás
Literární formou podaná inspirace k údržbě a rozvoji univerzity – a jímavý příběh, pro poety obzvlášť. Kdo má ponětí o de Saussurovi a Noamu Chomském, natož strukturalismu, jistě spokojeně zafuní. Hrdinové románu hledají univerzálně platný lingvistický vzorec pro potřeby strojového překladu – koncem příběhu všechno samozřejmě dopadne úplně jinak, ale: Helene Uri své románové teze staví na základě severoatlantických jazyků – nu, a kdo čtl Jakobsona, tuší, že vzorec na základě aktuálního členění věty má své mezery. Pokud vyjdeme z hypotetického protojazyka, který byl stavěn na onomatopoických základech – řekněme poeticky –, ten platí na Zemi všude a ve všech dobách: z interjekcí jsou vyvozována verba i substantiva. Dělení jazyků na skupiny má své vady, směšuje kentumové i satemové řady, zatímco substrát zůstává trvalý. Fanoušci severské literatury ocení detaily – kupříkladu runový kámen ze Strandu, charakteristiky postav, jemné anekdoty, katastrofické vize univerzitní erotiky, a obzvlášť gradovaný příběh vědeckého zločinu (ač jindy roztěkán, četl jsem až do úsvitu). Líbezné echo Lemova „futurologického kongresu“ zaznívá vícekrát: „Malá skupina vědců se například zabývá návrhem vhodného dialektu do nové městské čtvrti, která vznikne kolem opery.“ Helene Uri má své www. heleneuri.no. No, nečtěte to!

Lan Pham Thi Bílej kůň, žlutej drak
V A2 č. 50/2007 věnované rakouské imigrantské literatuře psal tehdejší sestavitel hlavního tématu Tomáš Dimter, že u nás zatím nejsou čeští spisovatelé vietnamského či ukrajinského původu. Nyní se situace konečně trochu mění, vyšla první česky napsaná novela od vietnamské autorky, narozené v roce 1990 v Sokolově. Střední školu Lan Pham Thi studovala v Písku, kam též zasadila děj vyprávění. Téma je očekávatelně silné: různé druhy buzerace členů rozvětvené rodiny vietnamského podnikatele ze strany nácků (noční útok a sexuální obtěžování), úředníků (obstrukce hygieniků při otevírání restaurace, které vedou k tučnému úplatku), českého „spojence“ (pomůže cizincům koupit nemovitost, ale pak…), politiků (primátor města zneužije otevření kavárny v předvolebním boji a ještě se za to aspoň slovně pomstí). K očividným nacionalistickým útokům se přidávají projevy lhostejnosti či nepochopení (hrdinčini spolužáci, partner). Přímočarý a svižný příběh psaný suverénní směsí různých (nižších) vrstev češtiny je prošpikován legendou o dračím králi, jež pozvedává vzácná, leč pozoruhodná líčení kultury vietnamské komunity na úroveň vzdalujícího se mýtu. Text obsahuje mnoho stylistických i obsahových klišé a zbrklých zkratek, ale vykazuje jednu kvalitu, jež českým autorkám většinou chybí – smysl pro humor. Popis hostiny při otevření restaurace je až mistrovský. Mohl by upoutat pozornost některého šikovného filmaře.

zdroj: 30.9.2009 A2 str. 28 Knihy, euromedia

Naivní styl autorky vylučuje jakékoli překvapení. Určité kouzlo se však skrývá v jejím zaujetí jazykem, který v románu Ti nejlepší z nás (překlad Jarka Vrbová) představuje základní prostředek pro charakterizaci postav i prostředí. Právě pomocí jazykových prostředků je ironizovaná pseudointelektuální atmosféra univerzity, kde se v kantýně při polévce užívají výrazy, jimž by nikdo mimo kampus nerozuměl.
Uriová skrze katedru futuristické lingvistiky kritizuje poměry na celé univerzitě v Oslu. Snaží se čtenáři vsugerovat, že zde u akademiček záleží především na vzhledu a konexích. Odbornost není tolik důležitá. Dostáváme se tak k jednomu z největších klišé postmoderní literatury. Hrdinka díky svým schopnostem překoná podvědomě zakotvenou představu ženy coby sexuálního objektu a případná role hračky zbude na muže. Nabízí se metafora včelích úlů a královen. Metafora souboje trubců se zdánlivě dokonalou protivnicí, jež však pod povrchem skrývá věčnou samotu a množství úchylek. Nejvýraznější postava románu Edith Rinkelová o sobě ví, že není jako ostatní. V padesáti letech patří mezi špičku v oboru a navenek představuje ideál chladné a vysoce inteligentní femme fatale. Stále přitahuje pozornost. Je objektem erotických snů všech mužů v okolí. Může si z nich vybírat ty nejlepší exempláře, což vytváří paralelu se zálibou v entomologii. Proti Edith stojí její dva mladí podřízení - pohledný vědec Pal Bentzen a Nanna Klevelová, která má zvláštní kouzlo nejen pro naivního Pala. Hlavní roli zde hraje tajemný projekt, ověnčený příslibem slávy a bohatství. Zvítězit však nemohou všichni. Dalo by se říci, že autorka píše tak, jak to mají rádi především skrytí milovníci červené knihovny. Nekomplikované příběhy o lásce, frustracích a složitých mezilidských vztazích staví do popředí kulisy, která vytváří dojem intelektuálna.
Exkurz do světa akademiků mohutně koření sexem. Chytlavé pozadí, dávka osudovosti, vnitřní dilemata jinak černobílých postav. Čtenář se neunaví a ještě se dozví leccos zajímavého. Křiklavý přebal desek celkový náboj románů jen potvrzuje.

O autorce
Helene Uriová (1964, Norsko) je lingvistka a spisovatelka. Vystudovala norštinu na univerzitě v Oslu, kde potom několik let působila jako odborná asistentka. Její tvorba zahrnuje odborné lingvistické publikace, knihy pro dospělé i pro děti. Za titul Velká kniha o jazyce získala v roce 1998 cenu norského ministerstva školství. V beletristické prvotině Anna v pátek (1995) představuje dětem základy lingvistiky po vzoru Sofiina světa. Pozornost čtenářů však Uriové zajistil až román Temně červená 315 (2001). Nyní nakladatelství Knižní klub vydává překlad zatím poslední knihy Ti nejlepší z nás (2006).

Autor: Tereza Radváková Zdroj: Právo str. 11 Kultura, 4.2.2009

Je zajímavé, že univerzitní prostředí, které je vnímáno jako více či méně odtržené od života, se stalo podkladem pro váš úspěšný román.
S tím úspěchem asi souvisí to, že jde o první norskou knihu z tohoto prostředí, takže zde hraje roli patrně i takové to - podívejme se na něco, co jsme ještě nikdy neviděli.

Ovšem univerzitní prostředí jste pojednala značně kriticky. Jste teď na norské akademické půdě něco jako odpadlík?
Sama jsem rozhodnutá, že s akademickým životem už nikdy nechci nic mít. Minulý týden jsem potkala bývalou kolegyni, která mi říkala, že tam mají volné místo, jestli to nechci znovu zkusit. Ale to já v žádném případě nechci.

Odešla jste z univerzity po určitých sporech. Napsala byste takový román, i kdybyste tam dodnes působila? Protože takhle to může vypadat jako akt pomsty
Možná... Začala jsem to psát v jistém afektu, jako pomstu. Postupně mě to ale opouštělo a myslím, že se tak ten román brát nedá... I tak bych ale něco takového napsala, protože jsem cítila, že na univerzitě něco není v pořádku. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem nejdřív odešla a pak jsem až začala psát.

Teď bychom měli o univerzitě říci také něco pozitivního.
Doufám, že z té knihy je vidět, že mám velice ráda vědění a univerzita je v tomto směru velmi dobrou institucí. Je tam plno lidí, kteří strašně milují svůj obor a všechno mu obětují, a s takovými lidmi bylo velice příjemné se stýkat.

Ve vašich knihách se často objevují ženy, které na svůj vzhled dbají až přehnaně, a jsou tak nahlíženy velmi kriticky. Je to nějaká vaše reakce na feminismus?
Já se také považuju za feministku. Ale přesto, že jsem žena, nemůžu psát pouze o tom, že ženy mají jen dobré vlastnosti. Takže jsem byla nazvána také antifeministkou, což je naprostý nesmysl. Žena rozumí ženě daleko lépe než muži. I když v románu Ti nejlepší z nás i v nové knize je hlavní postavou muž. Což je náročnější - uvnitř jsme si podobní, ale musím myslet třeba na takové věci, že se můj hrdina ráno nesmí zapomenout oholit.

A píšete mužské postavy i proto, abyste aspoň v románu potkala svého vysněného muže?
Je pravda, že do Pala, když jsem Ty nejlepší z nás psala, jsem byla zamilovaná.

Jak tedy vnímáte pozvolné oslabování mužské pozice a na druhou stranu stupňující se emancipaci žen? Jsou tyto procesy na sobě závislé?
Odpovím vám takhle: jestliže se mužova síla opírá o ženinu slabost, tak to nemůže nikam vést.

A když jsme mluvili o univerzitním prostředí a vy jste lingvistka - může ženě imponovat muž, který je třeba odborníkem na předložky?
Pokud ona sama je lingvistka, tak se jí to musí zdát ohromně sexy... V jiném případě je to asi trochu problém.

Norsko je vnímáno jako země s řídkým osídlením a s velkými zásobami ropy. Jak ho zasáhla krize?
To je otázka přímo na tělo. Prodej knih totiž klesl o třicet procent a dotklo se to také trhu s byty.

Ale státní podpora spisovatelů je, předpokládám, stále štědrá.
Tady je důležité to, že existuje nařízení o koupi, kdy stát musí odebrat do každé knihovny dva výtisky knihy. A knihoven je v Norsku asi tisíc.

Co teď píšete?
Právě jsem odevzdala nový rukopis... Je to román Spravedlivý postavený na skutečné události. V 80. letech bylo v Norsku velice sledované zneužívání dětí. Já jsem popsala jeden případ zneužívání dcerky otcem. Ovšem později se ukázalo, že to bylo celé vymyšlené - že si to maminka vybájila. Román ještě nevyšel, a už byl prodán do Dánska, Švédska a Francie, takže mám radost. Doufám, že vyjde brzy i česky.

Vy jste také napsala článek, v němž ukazujete, že pro ženské pohlavní ústrojí existuje v norštině 243 výrazů. To vypadá, že je norština ohromně bohatý jazyk...Kolik jich máte v češtině?

To jako slušně vychovaný hoch nemůžu umět tak rychle spočítat.
Myslím, že v jiných jazycích je to podobné číslo. U nás se užívá třeba „tunel lásky“ nebo „růžové poupě“... Výrazů pro pohlavní ústrojí je nekonečně mnoho.

Univerzitní rebelka
Helene Uri (1964) donedávna působila na vědeckém pracovišti univerzity v Oslo. Nyní se věnuje už pouze psaní. Publikovala řadu románů a vedle toho také knihu Anna v pátek, v níž mladému čtenáři přibližuje jazyk a jazykovědu. Knižní klub vydal v překladu Jarky Vrbové román Ti nejlepší z nás.